of 24

Šlechtická knihovna jako intelektuální zrcadlo? K reflexi dobové mentality na příkladu knižní sbírky Hieronyma Becka z Leopoldsdorfu (1525-1596). Český časopis historický 113, č. 4, 2015, s. 941-964

5 views
All materials on our website are shared by users. If you have any questions about copyright issues, please report us to resolve them. We are always happy to assist you.
Share
Description
A Nobleman’s Library as His Intellectual Mirror? On a Reflection of Contemporary Social Mentality using the Example of Hieronymus Beck von Leopoldsdorf ’s Book Collection (1525–1596). This study presents the until now unknown Lower Austrian book
Tags
Transcript
  113 | 2015  941 Lenka Veselá 113 | 2015 Český časopis historický číslo 4 STUDIE Šlechtická knihovna jako intelektuální zrcadlo?K reflexi dobové mentality na příkladu knižní sbírky Hieronyma Becka z Leopoldsdorfu (1525–1596) LENKA VESELÁ LENKA VESELÁ: A Nobleman’s Library as His Intellectual Mi-rror? On a Reflection of Contemporary Social Mentality using the Example of Hieronymus Beck von Leopoldsdorf’s Book Collection (1525–1596) is study presents the until now unknown Lower Austrian book collection from the end of the 16 th  century, which is, indeed, unique in many aspects. It was carried off to Sweden as part of literary war booty from Bohemia and Moravia towards the end of the irty Years’ War. e aim of this study is to fill in one of the gaps in our knowledge of Central European aristocratic libraries in the Early Modern Age. A󰀀er all, Beck’s Library was one of the little known aristocratic libraries of a progressive, intellectual archetype. e Library, in its irreplaceably poignant personal character, reflected some elements of Hironymus Beck’s life and his world outlook, difficult to ascertain otherwise and uncaptured from other primary sources. erefore, the author strives to decipher until now unknown intellectual horizons of its creator and to classify the Beck book collection within the context of other contemporary aristocratic libraries in the Austrian Lands. Key words:  Hieronymus Beck von Leopoldsdorf, aristocracy, Austria, history of libraries, war booty, Sweden  STUDIE  942 Hieronym Beck z Leopoldsdorfu patřil k výrazným osobnostem intelektuálně orientované dolnorakouské šlechty s blízkým vztahem ke dvoru Ferdinanda I. a Maxmiliána II., v jejichž službách dlouhodobě působil. 1  Rytířský rod Becků  je nejčastěji zmiňován jako modelový příklad rychlého společenského vzestupu  původně měšťanské rodiny mezi vrstvu vlivné úřednické šlechty. 2  Díky svému  významnému postavení získal Marcus Beck  3  pro svého syna výsadu kvalitního humanistického vzdělání na královském dvoře v Innsbrucku, kde se Hieronym  pohyboval v blízkosti synů Ferdinanda I. Zásadní zkušenost však pro něj před-stavoval dvouletý pobyt v Padově (1544–1546), kde vedle studia práv vstřebá- val vzrušující atmosféru Benátek a osvojoval si renesanční životní styl. Poté se Hieronym Beck rozhodl pokračovat kavalírskou cestou z Itálie po západní Evro- pě a v následujících dvou letech procestoval Francii, německé země a Nizozemí  včetně krátké návštěvy Anglického království.Hieronymova nadprůměrná jazyková vybavenost (vedle rodné němčiny a obligátní latiny ovládal i italštinu, francouzštinu a zřejmě zvládl i základy řečti-ny), zahraniční zkušenosti a dobré sociální zázemí jej předurčovaly k oslnivé dráze  ve službách Habsburků. V roce 1548 doprovázel prince Maxmiliána do Španělska. Nedlouho poté se mu dostalo pověření samostatným diplomatickým poselstvím:  v roce 1550 byl vyslán do Říma tlumočit papeži Juliovi III. gratulaci Ferdinanda I. k jeho zvolení. Z Itálie ovšem mladý Hieronym odcestoval na svoji další velkou vý- pravu, tentokrát do Turecka, Palestiny a Egypta. Odtud mimo jiné přivezl i cenný 1 K jeho osobě nejpodrobněji Margarete BECK,  Hieronymus Beck 󰁶on Leopoldsdorf (1525–1596).  Eine kulturgeschichtliche Studie , Dissertation, Universität Wien 1973; Wolfgang NEUBER,  Visual Exegesis and Social History: Hieronymus Beck 󰁶on Leopoldsdorf (1525–1596) and His Stra-tegies of Self-Aggrandizement  , in: Walter S. Melion – James Cli󰀀on – Michel Weemans, Imago Exegetica. Visual Images as Exegetical Instruments, 1400–1700, Leiden 2014, s. 667–682.2 Karin J. MACHARDY, Cultural Capital, Family Strategies and Noble Identity in Early Modern  Habsburg Austria 1579–1620  , Past and Present 163, 1999, s. 37; Harald TERSCH, Österreichis-che Selbstzeugnisse des Spätmittelalters und der ühen Neuzeit (1400–1650). Eine Darstellung in  Einzelbeiträgen , Wien–Köln–Weimar 1998, s. 231; Bruno SCHIMETSCHEK,  Der Österrei-chische Beamte: Geschichte und Tradition , Wien 1984, s. 51–52.3 K politické a úřední činnosti Marcuse Becka: Christine MÖSCHL,  Dr. Marcus Beck 󰁶on Leo- poldsdorf. Ein Staatsmann Ferdinands I. (1491–1553) , Dissertation, Universität Wien 1969.  Jeho kulturní a intelektuální vztahy nově analyzoval Wolfgang NEUBER,  „Tu certe es studijs nos-tris (…) summum praesidium“ der Hofbeamte als Humanist – zum gelehrten Wiener Umfeld Mar-kus Becks 󰁶on Leopoldsdorf (1491–1553) , Daphnis: Zeitschri󰀀 für mittlere deutsche Literatur und Kultur der frühen Neuzeit   (1400–1750), 40/3–4, 2011, s. 499–534.  113 | 2015  943 Lenka Veselá turecký rukopis, který se později stal pro západní Evropu významným zdrojem in-formací o dějinách turecké říše. 4  Do Vídně se Hieronym Beck vrátil definitivně v roce 1552. Brzy na-stoupil do zemských a dvorských úřadů: v roce 1554 se stal radou dolnorakous-ké komory, o devět let později byl jmenován sekretářem dvorské komory a poté zastával (až do roku 1573) sice méně prestižní, zato však lukrativní funkci velitele zásobování pro Uhry. Výnosné kontakty s rakouskou armádou mu umožnily vést  poměrně nákladný životní styl, který se nelišil od způsobu života vysoké šlechty. Na rozdíl od svého otce Marcuse Becka, který patřil mezi vlivné muže z okruhu Ferdinanda I., ale Hieronym významnější politický vliv nikdy nezískal. Zdá se, že úřední činnost pro něj představovala spíše nevyhnutelnou součást jeho života a že se s mnohem větším nadšením a energií věnoval sběratelským a intelektuálním zálibám, jež realizoval především na zámku v Ebreichsdorfu nedaleko Vídně, který  v sedmdesátých letech 16. století přestavěl v reprezentativní renesanční sídlo.V pozadí Beckových výrazných kulturně-sběratelských aktivit však podle  všeho nestálo jen hledání důstojné pozice mezi intelektuálně orientovanou rakous-kou šlechtou. Hieronym této činnosti dodával zjevně hlubší rozměr, než bylo ve šlechtickém prostředí obvyklé. Z prostředí vyšší šlechty přebíral především ideový záměr, který inovativně a tvůrčím způsobem přetvářel podle vlastního umělecké-ho cítění. Například ke své sbírce antických památek (převážně náhrobků) nechal  v osmdesátých letech vytvořit podrobný katalog s detailním vyobrazením jednotli- vých artefaktů. 5  Do této sbírky patřil dokonce i středověký židovský náhrobek na-lezený při stavebních úpravách ve Vídni. Becka zaujal natolik, že si jeho hebrejský nápis nechal v roce 1579 přeložit dvěma rabíny z Eisenstadtu a z Prešpurku, a poz-ději ještě jezuitou Georgem Schererem a vídeňským lékařem židovského původu Paulem Weidnerem z Billerburgu. 6   4 Rukopis vešel ve známost především prostřednictvím edice Johanna Löwenklaua, viz Pál ÁCS,  Pro Turcis and contra Turcos: Curiosity, Scholarship and Spiritualism in Turkish Histories by Jo-hannes Löwenklau (1541–1594) , Acta Comeniana 25, 2011, s. 25–46; Vernon J. PARRY,  Ri-chard Knolles’ History of the Turks , ed. S. ÖZBARAN, Istanbul 2003, s. 116; Carl AUSSERER,  Zur Frühgeschichte der osmanischen Studien,  Islam 12, 1922, s. 226–231.5 Katalog se dochoval v Universiteitsbibliotheek Leiden, Voss. lat. O. 65. Wilhelm KUBITSCHEK,  Das Lapidarium des Hieronymus Beck 󰁶on Leopoldsdorf   , Jahrbuch für Altertumskunde 6, 1912, s. 104–147; Franz RUZICKA,  Römische Denkmäler im Schlosse zu Ebreichsdorf   , Jahreshe󰀀e des Österreichischen archäologischen Institutes in Wien 18, 1915, s. 221–232.6 Vyobrazení náhrobku i s jednotlivými překlady je zachyceno v ebreichsdorfském katalogu v Uni- versiteitsbibliotheek Leiden, Voss. lat. O. 65, fol. 39v–40v.  STUDIE  944 Beckovou další vážnou zálibou bylo sběratelství miniaturních výtvarných děl. 7  Originálně koncipován byl především soubor 240 portrétů, jenž Hieronym Beck shromažďoval od sedmdesátých let 16. století a který je dnes uložen v Kunst-historickém muzeu ve Vídni. 8  Jeho kniha portrétů dnes patří k nemnoha památ-kám tohoto typu, ve středoevropském prostoru je známější pouze ambraská por-trétní sbírka Ferdinanda II. Tyrolského. Hieronym Beck výběr portrétovaných osob osobně řídil. Kladl důraz především na jednotlivce ze svého bezprostředního okolí, včetně vídeňských měšťanů a vzdělanců, a na osoby z řad šlechty, s nimiž byl spjat politickými a kulturními zájmy nebo osobním přátelstvím. 9  Na rozdíl od  jiných podobných sbírek té doby však v Beckově výběru nenajdeme dobové „cele-brity“ (učence, církevní hodnostáře), jež byly obvyklou složkou podobných kolekcí, nebo fiktivní portréty členů panovnického rodu. Bezesporu šlo o finančně i časově mimořádně náročný projekt, v prostředí nižší šlechty naprosto ojedinělý.Plnohodnotnou součástí Beckovských sběratelských aktivit, o níž jsme ovšem zatím měli jen minimum informací, byla i rozsáhlá rodinná knihovna. 10  Její komplexní výzkum a virtuální rekonstrukce ukázaly, že představuje ojedinělý a při-tom málo známý typ intelektuálně orientované šlechtické knižní sbírky, který na knižní kulturu šlechtického prostředí v habsburských zemích přináší zcela nový a inspirativní pohled. 11  Z průměru středoevropských knihoven se ta ebreichsdorf-ská vymykala již mimořádnou – jazykovou i typografickou – orientací na francouz-skou, a zejména pak na italskou oblast. Francouzština a italština, jež Beck aktivně 7 Jde o dva tematické soubory: první z nich Hieronym Beck koncipoval jako pamětní knihu s vy-obrazeními svých přátel a dalších soudobých osobností, druhá obsahuje ilustrace s tehdy aktuální a oblíbenou tureckou tematikou; Rudolf H. W. STICHEL,  Ein Nachtrag zum Porträtbuch des  Hieronymus Beck 󰁶on Leopoldsdorf. Bildnisse Orientalischer Herrscher und Würdenträger in Cod. Vindob. 8615. , Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums Wien   1  , 1999, s. 189–207.8 Kunsthistorisches Museum Wien, Gemäldegalerie 9691; Sabine FELLNER,  Das adelige Porträt.  Zwischen Typus und Individualität  , in: H. Knittel, Adel in Wandel: Politik, Kultur, Konfession, 1500–1700: Niederösterreichische Landesausstellung, Rosenburg, 12. Mai – 28. Oktober 1990,  Wien 1990, s. 501–504.9 Günther HEINZ,  Das Porträtbuch des Hieronymus Beck 󰁶on Leopoldsdorf   , Jahrbuch der Kunst-historischen Sammlungen in Wien 71, 1975, s. 165–310.10 Poprvé se o knihovně zmiňuje Otto WALDE, Storhetstidens litterära krigsbyten. En kultur--historisk-bibliografisk studie  I, Uppsala-Stockholm 1916  ,  s. 288–296. Nálezy dochovaných beckovských knih, převážně na základě Waldeho údajů, shrnula ve své disertační práci o kultur-ních zájmech Hieronyma Becka M. BECK,  Hieronymus Beck 󰁶on Leopoldsdorf (1525–1596),  s. 103–126.11 Komplexní kulturně-historickou analýzu Beckovy knihovny přinese monografie Lenka VESELÁ,  Rytíř a intelektuál: Hieronym Beck z Leopoldsdorfu a jeho knihovna , Praha 2016 (v tisku).  113 | 2015  945 Lenka Veselá ovládal, pro něj představovaly prostředek, jak získat přístup k literárním a nauč-ným dílům často nedostupným z jiných zdrojů; leckdy však tyto jazyky preferoval i v případech, kdy mohl mít latinskou nebo německou verzi daného textu. 12 Beckova knihovna obsahovala také značné množství rukopisů, které ne- jenže pomáhají rekonstruovat literární a intelektuální vztahy Hieronyma Bec-ka, ale reflektují i hluboké změny, kterými v druhé polovině 16. století vídeňské kulturní prostředí prošlo. 13  Po otci Marcusovi převzal Hieronym řadu kontaktů s významnými osobnostmi tehdejší Vídně, jako byl Zikmund z Herbersteinu, Phi-lipp Gundel nebo Wolfgang Lazius, a v této linii dále budoval vztahy především k univerzitnímu prostředí, které vždy mělo blízko i k císařskému dvoru. Některé ebreichsdorfské rukopisy byly dokonce i darem členů habsburské rodiny (šlo o lé-kařské rukopisy Maxmiliána II. a jeho sestry Kateřiny), další pocházely od předsta- vitelů katolické církve (katalog knihovny Johanna Kašpara Neubecka nebo popis římských památek z pera jezuity Zikmunda Domináčka z Písnice).Hieronym si našel i řadu intelektuálních přátel mezi významnými evropský-mi osobnostmi, které se Maxmiliánovi II. podařilo do svého sídelního města přilá-kat, byť to přinášelo i určité napětí mezi starší a provinčně orientovanou generací  vídeňských intelektuálů a skupinou nových vzdělanců, často zahraničního půvo-du a s mezinárodními kontakty (Carolus Clusius, Johannes Löwenklau, Johannes Sambucus nebo Reichart Streun von Schwarzenau). S nimi Beck mohl sdílet své cestovatelské, přírodovědné a umělecké zájmy, přestože většina z nich byla nekato-líky, či dokonce kryptokalvíny. Beckova knihovna je proto také zajímavým dokla-dem interakce mezi učeneckým a šlechtickým prostředím té doby. Většina těchto 12 Obvyklé zastoupení italštiny v knihovnách 16. století (např. v knihovně Ferdinanda II. Tyrolské-ho, ale bylo typické i pro knihovny první poloviny 17. století) se pohybovalo kolem 10 %. V ně-kterých knihovnách (ditrichštejnská, rožmberská, Wolfganga Rumpfa z Wielrossu) však nedosa-hovala ani onoho jednoho procenta. Francouzština patřila v rakouských i českých šlechtických knihovnách druhé poloviny 16. století k naprosto okrajovým jevům, výjimku tvořila pouze knihovna Hieronyma Becka, kde knihy ve francouzštině tvořily dokonce 4 % z celkového objemu knihovny. Srovnání dnes známých českých a rakouských knihoven druhé poloviny 16. století z hlediska jazykové skladby L. VESELÁ,  Rytíř a intelektuál  .13 Nicolette MOUT,  „Dieser einzige Wiener Hof von dir hat mehr Gelehrte als ganze Reichen ande-rer”. Späthumanismus am Kaiserhof in der Zeit Maximilians II. und Rudolf II  ., in: N. Hammerstein –  W. Gerrit,   Späthumanismus. Studien über das Ende einer kulturhistorischen Epoche, Göttingen 2000, s. 46–64; Gábor ALMÁSI, 󰀀e Uses of Humanism: Johannes Sambucus (1531–1584),  Andreas Dudith (1533–1589), and the Republic of Letters in East Central Europe , Leiden-Boston 2009; Paolo MOLINO,  A case of forced demarcation? 󰀀e confessionalisation of Vienna and the  project of the Imperial library (1575–1608). Příspěvek z konference Transfer and demarcations, dostupné na www.academia.edu.
Related Search
Advertisements
Related Docs
View more...
We Need Your Support
Thank you for visiting our website and your interest in our free products and services. We are nonprofit website to share and download documents. To the running of this website, we need your help to support us.

Thanks to everyone for your continued support.

No, Thanks